Jak prožívá rozdíly mezi terapií a koučováním samotný kouč a terapeut v jedné osobě? Na co zaměřuje svou pozornost a jak vnímá rozdíly mezi profesemi? 

Nabízím svůj pohled zevnitř, jak já jako kouč a terapeut pracuji s klienty a jak vnitřně vnímám rozdíl, mezi prací kouče a terapeuta. Je to prosím má subjektivní výpověď, jak uvažuji nad koučovací či terapeutickou zakázkou. Navenek to nejde poznat, stejná pracovna, stejná křeslo, stejný člověk..často i nástroje, které kouč či terapeut používají jsou podobné či stejné, přesto se liší to, čemu v každém stylu práce věnuji pozornost a jaká je dynamika hodiny. 

Do mé kanceláře vstoupí pan Jan, manager, 45 let. Vidíme se poprvé, všímám si, že je lehce nesvůj, skleslý, dosedne těžce do křesla. Po úvodních formalitách, jak spolupráce vypadá, o tom, že důležitá je důvěrnost a bezpečný prostor se dostaneme k tomu, proč přišel. 

Začne mluvit o sobě, jak posledních pár měsíců cítí vyhoření, nemá dostatek energie. Má hodně práce, ta mu postupně sebrala čas na koníčky a do toho má mladou rodinu. Dvě děti. 

Mluví o tom, jak to v práci ve 4 zabalí, aby si stihl pohrát doma s dětmi, než půjdou spát. Pak si obvykle ještě otevře notebook a pracuje, poslední dvě hodiny před spaním kouká na videa, čte si články, scrolluje.. mluví taky o tom, že je někdy podrážděný a pak si to vyčítá.

Když se zeptám, co by od konzultací očekával, říká, že chce opět najít radost ze života, sám sebe. Někdo tomu moderně říká work-life balance. 

Pohled kouče

V rámci koučovací zakázky bych s klientem řešil jeho zdroje – odpočinku, energie. Přemýšlel bych, které věci ho v tuhle chvíli stojí nejvíce energie a co se s tím dá dělat. Jak si v rámci běžného dne udělat trochu času na sebe. Jak do svého života může zase dostat sport, jako jeden z nejlepších způsobů rozpouštění stresu. Téma by se taky mohlo týkat nastavení hranic. Jak moc je efektivní pracovat navečer a co mu třeba přináší to scrollování po večerech.

Cíl – dostat do života klienta víc prostoru času na sebe, čas, který bude naplněn dobrým odpočinkem a činnostmi, které ho nabíjí, přinášejí flow a eliminovat činnosti, kterými ztrácí energii a čas. 

Pohled terapeuta 

Má mysl se stačí k otázce, proč si tenhle člověk dovolil naložit si na sebe tolik věcí. Jak má nastavený vztah sám k sobě, že nevidí, jak moc ubližuje sobě a v důsledku i svému okolí. 

Terapeut si položí otázku, proč sami sobě dovolíte se takhle ničit. Jaké vnitřní přesvědčení vedlo klienta k tomu, že se uzavřel do bludné spirály povinností, ze které se nedokáže vymotat a dávno mu došla energie. Terapie mu může nabídnout prostor, kde bude sám sebou, bude akceptován za to, kdo je, ne za to, jaký podává výkon.

Cíl – narovnat si vztah k sobě, srovnat si hodnoty, možná přerámovat přesvědčení, že člověk je dobrý jen když podává dobrý výkon. Až toho klient dosáhne, nebude potřeba řešit work-life balance, dostaví se téměř automaticky. 

Obě cesty či způsoby práce jsou správné, záleží na volbě klienta, jakému stylu práce dá přednost. Koučování  nabídne rychle aplikovatelné řešení, ale může hrozit, že se klient časem dostane do podobné situace. Pokud zvolí cestu terapie, posun dopředu bude zejména na začátku pomalejší, či se dokonce klient může dostat dočasně do horšího stavu (například se k tomu všemu, co nestíhá přidá lítost, jak špatně zachází se svým tělem). Na druhou stranu pak řešení z terapie bude trvalejšího rázu. Spíš než aby změnil své zvyklosti, přenastaví si životní hodnoty a vztah k sobě. 

Koučování vede hlavně ke změně návyků, změně chování. Terapie vede k novém sebepojetí, rekonstruuje způsob, jak vnímáme sami sebe.