Ve svých životech jsme se naučili chodit obvyklými stezkami.

Stezky jsou vyšlapané cesty ke známým cílům. Máme své stezky do práce i v práci, své stezky ve vztazích a vlastně celý náš život je protkán cestami, které se nám osvědčily. Síť stezek tvoří mapu, mapu našeho chování.

Čas od času se stane, že se věci začnou vyvíjet jinak, nebo že se obvyklé věci ztratí ze svého místa (Kam se poděl můj sýr?).  Pak je potřeba najít stezky nové a svůj dosavadní život překročit, přesáhnout sebe sama a vystoupit z obvyklého rámce, ze sítě stezek, které tvoří naši mapu,a vydat se na neprobádané území.

Je to bohužel obvykle nějaká krize, která nás donutí hledat nové stezky. Staré stezky nabízely jistotu, známý prostor a komfort. Jestliže si uvědomíme, že chceme či musíme hledat stezky nové, zjistíme, že nových stezek může být nekonečné množství, a to je naše setkání s nekonečnem. Neomezenost možností může někoho vystrašit a vylekat, role kouče pak spočívá v tom, aby pomohl klientovi nekonečnost uchopit a vstoupit do ní. Nekonečnost nabízí plnost – vyplnění prostoru, když tvoříme, tak naplňujeme. Prázdné pole na mapě se vyplňuje.

Naše podvědomí je divokým lesem, zatímco naše vědomí je spíše jako sídliště. Známé místo, které má svůj řád, je vytvořeno společností (výchovou) a je plné lidí. Každý z lidí představuje jednu naši roli – roli v práci, roli partnera, roli dítěte, kamaráda, přítele, roli otce – zkrátka každou roli, kterou ve svém životě zastáváme. Moderní psychologie říká, že naše identita není monolog jednoho “já”, ale je to mnohohlasý chór.

“Kouzlo pohybu v nezkultivované krajině je možná právě v tom, že nám připomíná strukturu spodních vrstev naší přirozenosti; že je pro nás vnější obdobou čehosi základního, ale obtížně zvládnutelného v nás samotných.” (Zdeněk Kratochvíl, Filosofie živé přírody)

Kouč je průvodce do světa nepoznaného. Často je to návrat k něčemu, co bylo zapomenuto, k naší přirozenosti.

Přijmout přirozenost nemusí nutně znamenat, že přijmeme a plně odhalíme své podvědomí. Pro začátek stačí, když o něm víme a tušíme, jaké stezky v něm jsou. I divoký les, ač se to nezdá, je protkán stezkami a má svůj řád. Je to jiný řád, než který jsme si jako lidé vytvořili. Abychom do něj nahlédli, stačí se ztišit a začít sledovat pohyb zvěře na svých obvyklých stezkách ke studánkám a lesním pastvinám. V lese “podvědomí” pak jednotlivá zvěř symbolizuje naši pudovost a studánka pak zdroje, které naše pudy živí. Úkolem kouče je pomoci vše pojmenovat. Jednou pojmenované se stává známé a lépe uchopitelné.

Jako děti jsme často zkoušeli nové cesty a způsoby, ale časem se naše zvyky ustálily vesměs ve shodě s většinovou společností. To se pak stezka změní v dálnici – je to rychlá cesta k jasnému cíli. Nevýhodou je, že po ní jezdí většina.

Vydejte se na vlastní cestu 😉

Jako Váš kouč Vás mohu provést životními křižovatkami i zdánlivě slepou uličkou…

„Nevědomí je příroda a příroda nikdy nelže.“

Carl Gustav Jung