O koučích a hruškách

Žijeme v době, kdy lidé dbají o svůj život a o své zdraví, chtějí žít zdravě, vaří zdravá a chutná jídla, cvičí ve fitness centrech, běhají, jezdí na kole a mnoho z nich pečuje i o své duševní zdraví na rozvojových kurzech nebo v péči koučů.

V posledních letech je tento trend zdravého a dobrého života patrný v českých kuchyních. Pohlreich i Vaněk se snaží pozvednout českou gastronomii na vyšší úroveň, spousta lidí je zapojena do scuku a jeho aktivit. Lidé sledují oblíbené kuchařské show, renesanci zažívá český česnek a lidé více nakupují na farmářských trzích… A pak se objeví Láďa Hruška.

Koučování se možná nese na stejné vlně jako zájem o zdravé jídlo a dobrou gastronomii. Chceme nejenom dobře jíst, ale i dobře žít.

Petr Třešnák ve svém článku Komu chutná Láďa Hruška nastínil zajímavou myšlenku: Jeho recepty nebrnkají na strunu naší šetrnosti, rezonují s mnohem tajemnějším rysem národní povahy, kterým je chytračení. Chytračení je samohybný mentální proces, jenž nelze vysvětlit ekonomickými zákony nákladů a výnosů, je spíše formou existence než činností v pravém slova smyslu. Je vyhýbavým tancem kolem reality, způsobem jak neuznat věci tak, jak jsou.“

České kutilství a chytračení má dlouhou tradici. V této souvislosti se mi vybavuje např. legendární časopis Urob si sám.

A jak se tento rys projevuje v koučování?

Má to několik aspektů:

–          Chybějící osobní historie – na světě se najednou objevilo mnoho koučů, aniž by se vědělo, co dělali předtím. Vypadá to, že se jako koučové narodili.

–          Chybějící zdroje – neodkazují se na konkrétní vědecké zdroje, ze kterých čerpají inspiraci.

–          Popření tradice – všechny koučovací školy spadají historicky k některým terapeutickým směrům. V česku existuje několik kutilů, kteří tvrdí že (z ničeho nic) vynalezli svou vlastní koučovací školu. Je to stejné, jako by v dnešní době tvrdili, že vynalezli automobil. Pocit vlastní geniality často pramení z neznalosti vlastní historie. A jako filosof s nadsázkou říkávám, že od starého Řecka se toho moc nového na poli humanitních věd neobjevilo. A ano, první kouč byl Sokrátes, když říkal, že je porodní bába myšlenek.

I koučování může být „vyhýbavým tancem kolem reality, způsobem jak neuznat věci tak, jak jsou“. Čeští koučovací kutilové na sebe často berou roli gurua, který ví, co je pro život jejich klientů to nejlepší –  že by si měli život srovnat podle rovnic, nebo rovnou zrestartovat.

Jindy se zase snaží svůj osobní návod ke štěstí replikovat i na své klienty.

Dobrý kuchař se pozná podle respektu k surovinám, nechává, aby se naplno projevila jejich chuť. Byť je tento příměr trošku umělý, i kouč nechává své klienty, aby se naplno projevil jejich potenciál. Vychází to z hlubokého respektu profesionálních koučů ke svým klientům, kdy kouč potlačuje vlastní názory o tom, jak by to mělo správně vypadat. Nenabízí žádné řešení, pouze nechává prostor, aby si ho klient sám našel.

Český mediální svět zaplavili koučovací hrušky, a tak doufejme, že módní vlna opadne a dostane se ke slovu poctivé koučovací řemeslo. Vedle Pohlreicha je tady spousta kvalitních a uznávaných kuchařů, o kterých se moc neví, a stejné je to v koučování. A tak choďte a ochutnávejte. Dobrý kuchař nechá lidi rád okusit své jídlo, i většina koučů nabízí „ochutnávky“ zdarma.

 

A máte-li chuť něco nového vyzkoušet, klidně se ozvěte 😉

 

Odkazy http://respekt.ihned.cz/c1-63285570-komu-chutna-lada-hruska

Footer background
Palác YMCA, místnost 220
info@milanpavlicek.cz
+420 603 592 122

Napište mi

Díky! Zpráva byla úspěšně odeslána. Zpráva nebyla odeslána. Zkontrolujte prosím všechna pole.
Vymazat
© 2014-2025 Milan Pavlíček. Všechna práva vyhrazena.