Jaký je rozdíl mezi koučováním a terapií?

Jak kouč tak terapeut mají shodný cíl, pomoci člověku k lepšímu životu. Obojí směřuje k autentičtějšímu sebeprožívání, ale zatímco koučování o trochu více akcentuje seberealizaci, terapie zase o trochu více může akcentovat sebepřijetí.

Koučové i terapeuti používají mnohdy naprosto stejné techniky a rozdíly mezi životním koučováním a na řešení zaměřenou terapií se hledají docela těžko.

Každý kouč i terapeut bude mít definici rozdílu mezi koučováním a terapií jinou. Vždy jde o subjektivní rozdíl daný vzděláním, zkušenostmi a stylem práce.

Osobně vnímám, že u každého klienta je hranice mezi koučováním a terapií nastavená zcela individuálně. Kde je rozdíl? V intenzitě a hloubce, najednou jakoby se pohyb dopředu výrazně zpomalil a je potřeba se buď na chvíli úplně zastavit, nebo udělat krok zpátky. Jde o hloubku témat a prožívání, kdy je potřeba pracovat pomaleji a dovolit tématům, aby dozrála. Na malou chvíli odložíme přímou cestu k jasně definovanému cílí, abychom nechali prostor pro vyřčení a pojmenování něčeho, co dlouho čekalo než se dostane na povrch.

Existují samozřejmě i vnější způsoby, jak terapii a koučování rozdělit. Vyjít můžeme z kompetencí, které určují rámec a standardy jak terapeutické tak koučovací práce. V odkazech najdete linky na kompetenční model International Coach Federation a na kompetenční model Evropské asociace pro psychoterapii. Oba modely jsou si velmi podobné a dovolil jsem si zdůraznit ty rozdíly, které vnímám jako podstatné:

1. Terapeut je schopen diagnostikovat klienta.

Diagnózy patří neodmyslitelně k psychoterapii, nabízejí základní zarámování a

porozumění tomu, co se klientovi děje. Obvykle se používá DSM nebo MKN. Někteří

terapeuti klasické diagnózy používají neradi a snaží se spíše o funkční popis toho,

jak se obtíže klienta projevují.

2. Práce s lidmi v krizi a traumatizovanými osobami.

U terapeuta se očekává, že může pracovat s lidmi v životní krizi a má odpovídající

základy krizové intervence. Stejně tak může pracovat s traumatizovanými klienty. Pro

tento druh práce nemá kouč požadované znalosti a dovednosti.

3. Skrytá zakázka.

Cíle v koučování jsou jasně dány vzájemnou dohodou kouče a klienta. V terapii se

objevuje pojem skryté zakázky, kdy téma, se kterým klient přichází do terapie nemusí

být to, co skutečně potřebuje vyřešit.

4. Spolupráce s jinými odborníky (psychiatři, zdravotníci, lékaři).

Práce terapeuta často vyžaduje úzkou spolupráci s dalšími odborníky. Ať už

psychiatry pro medikaci klienta nebo s lékaři při psychosomatických obtížích.

5. Práce s přenosem a protipřenosem.

Klient může na terapeuta nevědomě přenášet své minulé zkušenosti, stejný proces se může odehrávat i u terapeuta, pak mluvíme o protipřenosu. Na obou stranách to jsou neuvědomované obsahy v postojích a prožívání vůči druhému. Terapeut má být schopen přenosové i protipřenosové tendence reflektovat a umět je zpracovat.

V neposlední řadě se můžeme podívat, jak definují koučování a terapii profesní organizace.

Definice koučinku dle ICFKoučink představuje důvěryhodný vztah, který napomáhá klientovi podniknout konkrétní kroky za účelem dosažení jeho vize, jeho cíle nebo přání.  Koučink využívá procesů zkoumání a sebeobjevování k budování klientova uvědomění a přijetí zodpovědnosti, kterého dosahuje prostřednictvím větší struktury, podpory a aktivní zpětné vazby. Proces koučinku pomáhá klientovi nejen přesně definovat jeho cíle, ale také i těchto cílů dosahovat rychleji a s větší efektivitou, než pokud by koučinku nevyužíval.

 

Definice psychoterapie dle Americké psychologické asociace: “Psychoterapie je praktická činnost zaměřená v různých podobách na to, aby zajistila úlevu od symptomů a osobnostní změnu, aby do budoucna redukovala epizody, ve kterých se symptomy vyskytnou, aby zvýšila kvalitu života, napomáhala adaptivnímu fungování v zaměstnání či ve škole a ve vztazích, aby zvýšila pravděpodobnost toho, že člověk bude v životě činit zdravá rozhodnutí, a aby nabídla další zisky vytvářené v průběhu spolupráce mezi klientem a terapeutem.

 

A definice psychoterapie dle Roubala a Vybírala: “Psychoterapie je léčebná činnost, při níž psychoterapeut využívá své osobnosti a svých dovedností k tomu, aby u klienta došlo k žádoucí změně směrem k uspokojivějšímu prožívání, chování ve vztazích a sociálnímu začlenění.

 

A co s tím? Je pro mne vhodnější terapie nebo koučování?

Pokud sami nevíte, najděte si odborníka, který pracuje oběma způsoby a domluvte se na způsobu spolupráce. Určitě neplatí, že terapie je vhodná pouze pro psychicky nemocné klienty. Terapie a koučování mají stejné cíle. Cesta koučování je kratší s vyšší cenou za jednotlivá sezení, cesta terapie je delší ale setkání jsou levnější. Terapie navíc pracuje v hlubších vrstvách osobnosti a změny mohou mít trvalejší charakter.

 

Zdroje:

ICF kompetence kouče:

https://www.coachfederation.cz/cz/pro-klienty/kompetence-icf-kouce.html

 

Kompetence psychoterapueta dle Evropské asociace pro psychoterapii:

http://www.psychoterapeuti.cz/dokumenty/category/4-evropska-asociace-psychoterapie?download=149:profesionalni-kompetence-evropskeho-psychoterapeuta-preklad

 

Zdeněk Vybíral, Jan Roubal: Součaná psychoterapie. Portál, Praha 2010. Strana 30.

 

Podrobnější srovnání kompetencí:

Hranice koučinku a psychoterapie

 

Footer background
Palác YMCA, místnost 220
info@milanpavlicek.cz
+420 603 592 122

Napište mi

Díky! Zpráva byla úspěšně odeslána. Zpráva nebyla odeslána. Zkontrolujte prosím všechna pole.
Vymazat
© 2014-2018 Milan Pavlíček. Všechna práva vyhrazena.