Asi všichni známe pohádku Sůl nad zlato, kde král vyžene svou dceru, protože ho přirovnala k něčem tak obyčejnému, jako je sůl. Ta sama o sobě nechutná úplně dobře, nikdo si ji nedá je tak. Avšak bez soli se život stane nudně sladkým. I když je smutek nepříjemný a často se mu snažíme vyhnout, má svou hodnotu a význam, stejně jako sůl v pohádce.
A taky jsme všichni někdy slyšeli jednu z dobře míněných rad, které se ale ve skutečnosti snažily poukázat na nevhodnost prožívání smutku. Ať už to bylo “To bude dobré, uvidíš”, “Musíš se z toho oklepat”, nebo “Nebuď smutný/á, mohlo to být horší”, tyto fráze, ačkoliv často pronášené s dobrým úmyslem, mohou ve skutečnosti způsobit více škody než užitku. Když nám někdo řekne “Usměj se, život je krásný!” nebo “Jiní lidé mají mnohem větší problémy”, může to v nás vyvolat pocit, že náš smutek není oprávněný nebo že bychom ho měli rychle překonat. Věty jako “Nesmíš na to pořád myslet” nebo “Už je čas jít dál” mohou zase naznačovat, že naše tempo zpracování emocí je příliš pomalé. Je důležité si uvědomit, že tyto rady, i když dobře míněné, často pramení z nepohodlí, které lidé cítí, když jsou konfrontováni se smutkem druhých, a z touhy tento smutek rychle “vyřešit”.
V moderní společnosti často považujeme nepohodlí za nepříjemné a neúnosné, což vede k tomu, že se lidé snaží vyhnout negativním emocím. „Nemůžete se zbavit negativních emocí, aniž byste nevědomky omezili i ty pozitivní,“ píší autoři Robert Biswas-Diener a Todd Kashdan v knize “The power of negative emotions.” Tento přístup nás podle nich připravuje o možnost prožívat hlubší štěstí, smysl a osobní růst.
Autoři také upozorňují na to, že smutek a další negativní emoce mohou být signálem, že něco v našem životě není v pořádku. Tento signál nás může motivovat k pozitivním změnám. „Smutek může být indikátorem toho, že naše sociální interakce nebo rutiny nejsou uspokojivé a že je třeba něco změnit,“ vysvětlují.
Negativní emoce jsou často spojovány se ztrátou osobní kontroly a s negativními sociálními důsledky. Lidé se obávají, že projevení smutku nebo jiných negativních emocí bude vnímáno jako slabost a povede k sociálnímu odmítnutí. Nicméně, podle Kashdana a Biswas-Dienera, tento strach je neopodstatněný a lidé jsou schopni zvládnout negativní emoce lépe, než si myslí.
V čem konkrétně, je smutek pozitivní?
- Smutek zlepšuje analytické myšlení. Autoři uvádějí, že “lidé v mírně smutné náladě věnují větší pozornost detailům a jsou schopni lépe analyzovat komplexní situace” (Kashdan & Biswas-Diener, 2014).
- Smutek podporuje empatii a sociální vazby. Kniha zdůrazňuje, že “projevy smutku signalizují ostatním, že potřebujeme pomoc a podporu” (Kashdan & Biswas-Diener, 2014). Tato emoce tedy může posílit mezilidské vztahy a vzájemnou solidaritu.
- Smutek pomáhá zpracovat těžké životní události. Smutek umožňuje reflexi a integraci negativních zkušenost. Například po ztrátě blízké osoby nám smutek pomáhá projít procesem truchlení a nakonec se s touto ztrátou vyrovnat.
- Smutek zvyšuje kreativitu. Kniha uvádí příklady umělců, kteří čerpali inspiraci ze svého smutku. “Mírná melancholie může vést k hlubšímu a originálnějšímu uměleckému vyjádření”
- Smutek zlepšuje schopnost odhalit klam. Studie citované v knize ukazují, že “lidé v mírně smutné náladě jsou lepší v odhalování lží a podvodů”
Moderní psychoanalytický pohled
Z pohledu současné psychoanalýzy je smutek považován za klíčovou emoci pro psychologický růst a integraci. Melanie Kleinová představila koncept “depresivní pozice”, který byl dále rozvíjen současnými psychoanalytiky. Tento koncept naznačuje, že schopnost prožívat smutek je zásadní pro emoční zralost a rozvoj empatie (Steiner, 2005).
Peter Fonagy, současný psychoanalytik, zdůrazňuje roli negativních emocí, včetně smutku, v rozvoji mentalizace – schopnosti porozumět vlastním mentálním stavům a stavům druhých. Tvrdí, že schopnost tolerovat a zpracovávat smutek je klíčová pro rozvoj soudržného vnímání sebe sama a druhých (Fonagy et al., 2018).
Neuropsychoanalýza a smutek
Nejnovější výzkumy v oblasti neuropsychoanalýzy podporují myšlenku, že smutek hraje zásadní roli v emoční regulaci a sociálním spojení. Solms (2018) argumentuje, že smutek aktivuje tzv. SEEKING systém v mozku, který motivuje jedince k opětovnému spojení s ostatními a hledání nových zdrojů pozitivních emocí.
Kromě již zmíněných benefitů výše, výzkumy odhalily další zajímavé přínosy smutku:
- Zlepšené kritické myšlení: Forgas (2013) zjistil, že mírný smutek může zlepšit přesnost paměti a snížit zaujatost v úsudku.
- Zvýšená vytrvalost: Kappes et al. (2012) prokázali, že očekávání smutné nálady může zvýšit vytrvalost při obtížných úkolech.
- Lepší mezilidská komunikace: Studie Von Culina et al. (2017) ukázala, že lidé, kteří vyjadřují přiměřený smutek, jsou vnímáni jako upřímnější a je pravděpodobnější, že získají sociální podporu.
- Usnadnění osobního růstu: Kashdan a Rottenberg (2010) tvrdí, že schopnost prožívat celou škálu emocí, včetně smutku, je klíčová pro psychologickou flexibilitu a pohodu.
Moderní psychoanalytický a empirický výzkum podporují názor, že smutek, pokud je prožíván a zpracováván adaptivně, hraje klíčovou roli v psychologickém vývoji, sociálních vztazích a osobním růstu. Místo toho, abychom se snažili smutek potlačit nebo se mu vyhnout, měli bychom se naučit jej přijmout jako cennou součást našeho emočního života. A stejně jako solíme přiměřeně, ale bez soli to nejde, i smutek nezbytně patří k naším životům.
Aktuální smutek
Pokud právě procházíte obdobím smutku, možná vás tento článek trochu provokuje. Možná si říkáte: “To se jim to píše o přínosech smutku, když zrovna netrpí.” A máte pravdu. Prožívat smutek je těžké a bolestivé. Je důležité si uvědomit, že uznání potenciálních přínosů smutku neznamená, že byste měli svůj smutek nějak oslavovat nebo se v něm utápět. Vaše pocity jsou naprosto legitimní a zaslouží si respekt a péči.
Smyslem tohoto článku není zlehčovat vaši situaci, ale nabídnout jiný úhel pohledu, který vám možná v budoucnu pomůže váš smutek lépe integrovat a pochopit. Nyní je však naprosto v pořádku cítit se tak, jak se cítíte, bez potřeby hledat v tom nějaký vyšší smysl nebo přínos.
Co dělat, když prožíváme smutek?
- Přijměte své pocity: Místo potlačování nebo ignorování svých pocitů zkuste je přijmout a dát jim prostor. Dovolte si cítit to, co cítíte, bez odsuzování.
- Vyjádřete se: Může pomoci vést si deník nebo své pocity vyjádřit skrze umění či pohyb.
- Pečujte o sebe: Nezapomeňte na základní péči o sebe – dostatek spánku, zdravé jídlo a pohyb mohou významně ovlivnit vaši náladu.
- Obklopte se podporou: Hledejte blízkost podporujících lidí, kteří respektují vaše pocity a jsou ochotni naslouchat bez snahy vás “opravit”.
- Vyhledejte odbornou pomoc: Pokud je váš smutek intenzivní nebo dlouhotrvající, neváhejte vyhledat podporu odborníka.
Pamatujte, že smutek je součástí života a že i toto období jednou pomine. Buďte k sobě laskaví a trpěliví – každý má své vlastní tempo zpracování emocí. Vaše cesta smutkem je jedinečná a vy jste jediný, kdo ví, co právě teď potřebujete.
A možná nejdůležitější věc: neočekávejte od sebe, že budete hned vidět v tomto smutku nějaký “vyšší smysl” nebo přínos. To možná přijde později, ale teď je v pořádku prostě jen cítit to, co cítíte.
Díky všem svým klientům, kteří svou moudrostí a upřímností sami k sobě pomáhají k tomuto poznání.
Zdroje:
Fonagy, P., Luyten, P., Allison, E., & Campbell, C. (2018). Mentalizing, epistemic trust and the phenomenology of psychotherapy. Psychopathology, 51(4), 219-227.
Forgas, J. P. (2013). Don’t worry, be sad! On the cognitive, motivational, and interpersonal benefits of negative mood. Current Directions in Psychological Science, 22(3), 225-232.
Kappes, A., Oettingen, G., Mayer, D., & Maglio, S. (2012). Sad mood promotes self-initiated mental contrasting of future and reality. Emotion, 12(6), 1206-1222.
Kashdan, T. B., & Biswas-Diener, R. (2015). The power of negative emotion: How anger, guilt, and self doubt are essential to success and fulfillment. Oneworld Publications.
Kashdan, T. B., & Rottenberg, J. (2010). Psychological flexibility as a fundamental aspect of health. Clinical Psychology Review, 30(7), 865-878.
Solms, M. (2018). The neurobiological underpinnings of psychoanalytic theory and therapy. Frontiers in Behavioral Neuroscience, 12, 294.
Steiner, J. (2005). The conflict between mourning and melancholia. Psychoanalytic Quarterly, 74(1), 83-104.
Von Culin, K. R., Hirsch, J. L., & Clark, M. S. (2017). Willingness to express emotion depends upon perceiving partner care. Cognition and Emotion, 32(3), 641-650.